Takže :) přestože je páteční noc a já jsem v lehce omámeném stavu, rozhodla jsem se, že o křižování musím napsat dnes. Odpusťte prosím případné překlepy a bláboly, až budu moct, tak to opravím..:) Velikonoce sice nemají stabilní datum, ale právě dnes je "výročí" křižování, kterého jsem se loni zúčastnila. Jako divák samozřejmě. Ani bych to asi nevěděla, ale tenhle článek mě prostě praštil do očí: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/166174-utrpeni-krista-napodobovaly-na-filipinach-desitky-lidi.html ....a mimochodem..kdybyste se na to dívali, tak ten člověk, co tam mluví o tom, jak se mu zvedla životní úroveň p
otom co se začal nechávat ukřižovat je přesně ten, kterého tam křižovali loni, a jen tak pro informaci...tenhle člověk se nechává křižovat pravidelně už několik desítek let. Loni to myslím bylo po třicáte první, takže letos asi po třicáté druhé....jako je to zvláštní, v mnohých to vyvolává odpor, neslučují to s vírou, jiným se to líbí. Je to věc názoru. Osobně si myslím, že takováhle "oslava" velikonoc už moc společného s vírou nemá. A to neříkám proto, že by mě to nějak pobuřovalo, většinou pokud někdo neškodí jiným si říkám ať si dělá co chce. Říkám to proto, že jsem viděla jak to vypadá. San Fernando, ve kterém se tohleto odehrává je průměrná filipínská vesnice, celý rok na ní není nic moc zajímavého, ale najednou, když přijdou Velikonoce, všichni turisti, kteří jsou v té době na Filipínách se tam sjedou ať jsou kde jsou, bohatší Filipínci, ortodoxní křesťané rovněž. Pro takového vesničana se najednou otevřou dveře ke snadnému výdělku, které určitě nenechají nevyužité. Někomu to může připadat surové (a potom, co jsem viděla v žádném případě neříkám že není) ale řekla bych, že pro ně už je to taková tradice, jako u nás třeba pomlázka. Taky nikdo přesně neví ten prv
otní důvod proč kluci na velikonoční pondělí seřežou holky a ještě za to dostanou odměnu. Filipínec vám taky nepoví proč slaví velikonoce tím se nechá přibít na kříž. Tak to prostě je. Dělá to dobrovolně, připravuje se na to celý rok, je to jeho tradice, tak proč mu to brát. Celkově je celá tato slavnost podle mě koncipovaná pro turisty. Krvavá show. San Fernando leží asi hodinu cesty autem od Manily v provincii Panpanga. Vypravili jsme se hned brzy ráno, kolem sedmé, abychom se alespoň z části vyhli zácpám na cestách a hlavně aby nám nic neuteklo. Lehce jsem nadhodila problematiku snídaně, ale nikdo se mnou o tom nemínil diskutovat, tak jsem v duchu děkovala mamince za zásoby mussli tyčinek :). Nakonec jsme jeli s Honzovými kamarády - Alpem (který byl Turek) a Ronou ( která byla Filipínka). Alpa mi bylo trochu líto, protože si myslel, že s Ronou chodí, nicméně Rona jeho názor nesdílela a totálně ho ignorovala. Nicméně oba byli příjemní a roztomile posedlí dezinfekcí. Dezinfekce je jeden z nejběžnějších výrobků, který můžete sehnat na Filipínách. Když nikde není žádný obchod, tak je tam vždycky aspoň nějaký domácký krámek s balenou vodou a dezinfekcí. A tihle dva se dezinfikovali pořád. Zaplatili, dezinfikovali, otevřeli dveře, dezinfikovali.....pořád prostě :). No to je jedno....asi po hodině cesty "poměrně" řídkého provozu jsme dojeli do San Fernanda, zřejmě jako první diváci :) chvíli jsme bloudili a hledali to konkrétní místo, kde měla krucifikce probíhat. Nakonec jsme ho našli a vypadalo to...na první pohled vtipně, asi jako fotbalové hřiště uprostřed pole někde na Hané a na jednom konci hřiště uměle udělaný kopeček, na kterém se hrozivě tyčily tři obrovské kř
íže. Všude absolutní rovina, sem tam nějaký keřík a jediné o co vám oko uprostřed té roviny zavadilo byl kopeček a na něm tři kříže. Mrazí mě z toho ještě dnes. Přijeli jsme brzy a tak tam bylo téměř absolutní ticho. Ticho a tři kříže. Opravdu mi nebylo do zpěvu. Auto jsme zaparkovali kousek dál a šli na snídani (konečně!!!!! já jsem tam prostě byla asi pořád hladová nebo co :). Moje první snídaně v Mekáči! Wow!!!Docela jsem se těšila na něco, co konečně nebude z moře...Nicméně asi jsem se přetěšila, protože. flipínský Mekáč je tak trochu jiný Mekáč. Značka stejná, název stejný, obsah bohužel jiný, objem poloviční :) No fakt...když se nebudeme bavit o chuti, která byla taková nic moc, tak ten objem..to jsem koukala...porce byly tak o třetinu menší než u nás. Ne že by mě to nepřekvapilo.... :)Ale tak...hlavně že jsem se konečně najedla, hned jsem byla klidnější :). Už z okýnka Mekáče jsme viděli první flagelanty - muže svlečené do půl těla s kápí přes hlavu, kteří sami sebe bičovali bičíky z bambusových tyčinek. Někteří už takhle z rána vypadali lehce podnapile, a taky že byli...ono se to asi moc neví, ale tihleti flagelanti si alkoholem zvyšují tlak krve, aby celá "show" byla víc krvavá a efektivní. A možná taky aby se omámili aby to tak nebolelo, ale to je moje doměnka jenom...Já bych si teda taky dala na jejich místě..minimálně na kuráž. Flagelanti procházeli městem v podstatě celé dopoledne, buď samostatně nebo ve skupinách. Podstatné bylo, že prakticky každý,(člověk, auto...) kolem kterého procházeli dostal krvavou spršku. Což nebylo až tak příjemné...hlavně proto, že oblečení jsme celkově neměli mnoho a to co jsme měli na sobě na křižování bylo na odpis rovnou...sice jsem se snažila se jim vyhýbat, ale oni se vždycky někde neočekávaně vyrojili a už to bylo...nešlo se jim vyhnout. Vesničani většinou vysedávali nebo postávali před svými domy, které velmi výrazně připomínaly chatrče. Majetnější měli "střechu" z nějakého pevnějšího materiálu, ti méně majetní měli místo střechy jenom nějakou plachtu nebo igelit...a očividně se tím nijak nevzrušovali. Pomalu jsme se přesunuli na onu pláň na které to mělo celé proběhnout. Na pláň na které mě ráno děsilo ticho se teď pomalu scházeli lidé a začali se shromažďovat před kopečkem s kříži, aby měli co nejlepší výhled. Do začátku celé akce však zbývaly ještě tři hodiny a nám se tam nechtělo jen tak stát a tak jsme šli omrknout stánky, které se tam zničehonic zázračně vyrojily. Horko začínalo být čím dál tím víc nesnesitelnější, vítr jakoby neexistoval, stromy poskytující stín tam nebyly a vzduch byl prosáknutý pachem krve. Konečně mi došlo, proč s sebou všichni ostatní mají ty deštníky...chytře si s nimi vytvářeli stín...na to jsem teda nemyslela..Já měla na hlavě akorát bílý šátek, protože mám tmavé vlasy a tak mi do nich sluníčko většinou praží ještě dvakrát tolik. Venda na to zapoměla a tak si koupila apartní skládací slamáček...co ti lidi nevymyslí...skládací slamák :) to je nápad jak do Receptáře, to by ani Přemka nenapadlo...:) Překvapilo mě, jak se z prázdné pláně najednou stalo mraveniště lidí. Kromě lidí a aut se tam vyrojilo i neskutečně moc motorek. Připadalo mi to jako v americkém filmu a motorkářích, něco jako rychle a zběsile po filipínsku. Kluci na motorkách se tam předháněli a předváděli, frajeřili...no..motorka je možná silné slovo, vypadalo to jako po domácku udělaný "pincek" (tak se tomu říká u nás, jaký je správný název netuším). A vzhledem k tomu, že o nějakém asfaltu tamní silnice ani neslyšely byl to fakt mazec. Horko, dusno, výfukové plyny z motorek, zvedající se 
prach z cest, do toho z repráků předčítání z Bible, pitomé písničky zmrzlinářů, každá jiná samozřejmě a tůrování motorek. Já samozřejmě navíc hlad a žízeň XDD. Flagelanti pomalu začali přicházet ke křížům u kterých se poklonili a zase odešli. Záda měli už kompletně krvavá a sedřená, kalhoty celé od krve a mnozí už ho teda měli jako z praku, na tom sluci navíc...není se čemu divit. Tak jsme se pomalu začali taky odebírat ke kopečku, abychom viděli aspoň něco, když v t
om...se mi zatočila hlava, stihla jsem už jenom všem oznámit že asi za chvilku omdlím a už mám temno :) Svalila jsem se jako hruška a probrala mě až pěkně ledová sprška...veršuju neúmyslně :) Chvíli jsem se vzpamatovávala sedíce na nějaké cizí motorce, hlava mě rozbolela jako blázen a tak jsem si chvíli pobyla ve zdravotnickém stanu. Na podobné frajery jako jsem byla já tam očividně byli připravení. Lehátka pěkně, voda a za chvíli to bylo jakž takž oukej :) Co jsem ale stihle ze zdravotnického stanu odpozorovat bylo "zabezpečení" celé akce. San Fernando bylo jediné místo, kde jsem za celý měsíc viděla policistu nebo vojáka. Jinde asi nefungovali..byli navlečení v neskutečných uniformách..já omdlívala horkem v kraťasech a tílku a oni měli uniformy jako klasická zásahová jednotka a ještě přilby navrch. A kromě toho teda...samopaly...to mě vcelku vyděsilo, protože taková stovka aspoň jich tam mohla být...a každý měl přes rameno samopal...nebylo to nejpříjemnější..opravdu..To moje omdlívací extempore nám ale nakonec bylo vlastně ku prospěchu. Díky tomu se nám podařilo sehnat VIP místa na nadstřešeném vyvýšeném podiu s židličkami těsně u kopečku s křížema. Mezi naším podiem a ostatními diváky byla udělaná ulička, kterou procházeli flagelant
i ke křížům a zase se ukláněli. Někteří dokonce nesli další kříže a my jsme to nakonec celé měli tak nějak z první ruky. Lidí bylo tolik, že jinak bychom asi nic moc neviděli. Vtipné bylo, jak si obecenstvo vytvářelo stín. Když vylezlo sluníčko, někdo zavelel a na jeho povel všichni roztáhli deštníky a vytvořili si tak takový společný přístřešek, když sluníčko zalezlo, ten samý člověk vydal opačný povel a všichni zase deštníky stáhli. A tak se to opakovalo pořád dokolečka. Uličkou, kterou nejdříve procházeli flagelanti, začali projíždět na koních i muži v převlecích za vojáky a za nimi pak tři muži, kteří měli být ukřižováni. Došlo mi, že asi nepůjde jenom o samotné křižování, ale že se pravděpodobně budou 
sehrávat i výjevy z Bible, nicméně nastaly nějaké technické potíže, respektive nefungoval mikrofon a tak teda všichni herci, kteří dávno zaujali svá místa tam jen tak postávali a čekali co se bude dít. Výjevy z Bible teda nakonec byly, ale bez mikrofonu..ne že by mi to nějak víc vadilo, stejně bych jim toho asi moc nerozuměla :) Nakonec se ale vztyčené kříže začaly spouštět k zemi a jak se spouštěly tak obecenstvo pomalu utichalo až utichlo úplně, nastalo absolutní hrobové ticho. Všichni čekali. Tři vyvolení muži si lehli na kříže, první dva "jenom" přivázali -stejně jako v Bibli a třetího se chystali ukřižovat. Ticho by se dalo krájet. Každý chtěl slyšet, zda ten muž bude křičet, nebo ne, všichni jakoby lačnili po krvi. Nakonec mu zabodli hřeby do středu dlaní 
( naštěstí ne do zápěstí jako Ježíšovi, to by taky nemusel přežit že..) a vztyčili ho na kříži. A teď přišlo druhé dějství biblického divadla...Ten chlap tam visel a křičel a pod ním hráli herci..krev mu zkapávala na zem a herci pořád hráli. Nebylo mi z toho úplně nejlíp..vlastně mi bylo zase na omdlení..seděla jsem pro jistotu na zemi, abych si kdyžtak nenatloukla jako předtím..:) ale naštěstí jsem to už ustála..Vcelku dost mě překvapilo, že jakmile pána ukřižovali, veškeré obecenstvo se začalo rozcházet..ale jakože vcelku dost rychle a nepomohly ani výzvy ať lidé neodcházejí, že se budou křožovat ještě další lidé...Diváci jakoby už viděli všechno co vidět chtěli a teď už jenom pospíchali aby se vyhli zácpě. Což nám došlo až trochu později...ještě jsme viděli jak pána sundávají z kříže a odnáši ho do zdravotnického stanu (jo ten znám :) a pak jsme teda taky chtěli rychle odjet..ale...to už asi ani nemělo cenu...Vojáci a policisté jakoby se vypařily, všechny cesty ze San Fernanda byly naprosto neprodyšně ucpané. Pořád jsme tak nějak poposkakovali, takže klima rozjet nešla, a já jsem se smažila ve vlastním potu, když se nám konečně podařilo dostat na dálnici (která byla mimochodem osmi proudová, což jsem taky viděla prvně :) stavili jsme se na něco mezi obědem a večeří ( hehe bylo mi tak blbě, že jsem ani neměla hlad :). Dala jsem si zeleninový závitek, po kterém se mi samozřejmě udělalo ještě hůř, takže jsem radši nic dalšího neriskovala a byla jsem ráda, že jsem dojela do Manily bez ztráty kytičky :) Tak...a příště se můžete těšit na cestu do Banaue - Rice terraces :) Enjoy your time...;)
otom co se začal nechávat ukřižovat je přesně ten, kterého tam křižovali loni, a jen tak pro informaci...tenhle člověk se nechává křižovat pravidelně už několik desítek let. Loni to myslím bylo po třicáte první, takže letos asi po třicáté druhé....jako je to zvláštní, v mnohých to vyvolává odpor, neslučují to s vírou, jiným se to líbí. Je to věc názoru. Osobně si myslím, že takováhle "oslava" velikonoc už moc společného s vírou nemá. A to neříkám proto, že by mě to nějak pobuřovalo, většinou pokud někdo neškodí jiným si říkám ať si dělá co chce. Říkám to proto, že jsem viděla jak to vypadá. San Fernando, ve kterém se tohleto odehrává je průměrná filipínská vesnice, celý rok na ní není nic moc zajímavého, ale najednou, když přijdou Velikonoce, všichni turisti, kteří jsou v té době na Filipínách se tam sjedou ať jsou kde jsou, bohatší Filipínci, ortodoxní křesťané rovněž. Pro takového vesničana se najednou otevřou dveře ke snadnému výdělku, které určitě nenechají nevyužité. Někomu to může připadat surové (a potom, co jsem viděla v žádném případě neříkám že není) ale řekla bych, že pro ně už je to taková tradice, jako u nás třeba pomlázka. Taky nikdo přesně neví ten prv
otní důvod proč kluci na velikonoční pondělí seřežou holky a ještě za to dostanou odměnu. Filipínec vám taky nepoví proč slaví velikonoce tím se nechá přibít na kříž. Tak to prostě je. Dělá to dobrovolně, připravuje se na to celý rok, je to jeho tradice, tak proč mu to brát. Celkově je celá tato slavnost podle mě koncipovaná pro turisty. Krvavá show. San Fernando leží asi hodinu cesty autem od Manily v provincii Panpanga. Vypravili jsme se hned brzy ráno, kolem sedmé, abychom se alespoň z části vyhli zácpám na cestách a hlavně aby nám nic neuteklo. Lehce jsem nadhodila problematiku snídaně, ale nikdo se mnou o tom nemínil diskutovat, tak jsem v duchu děkovala mamince za zásoby mussli tyčinek :). Nakonec jsme jeli s Honzovými kamarády - Alpem (který byl Turek) a Ronou ( která byla Filipínka). Alpa mi bylo trochu líto, protože si myslel, že s Ronou chodí, nicméně Rona jeho názor nesdílela a totálně ho ignorovala. Nicméně oba byli příjemní a roztomile posedlí dezinfekcí. Dezinfekce je jeden z nejběžnějších výrobků, který můžete sehnat na Filipínách. Když nikde není žádný obchod, tak je tam vždycky aspoň nějaký domácký krámek s balenou vodou a dezinfekcí. A tihle dva se dezinfikovali pořád. Zaplatili, dezinfikovali, otevřeli dveře, dezinfikovali.....pořád prostě :). No to je jedno....asi po hodině cesty "poměrně" řídkého provozu jsme dojeli do San Fernanda, zřejmě jako první diváci :) chvíli jsme bloudili a hledali to konkrétní místo, kde měla krucifikce probíhat. Nakonec jsme ho našli a vypadalo to...na první pohled vtipně, asi jako fotbalové hřiště uprostřed pole někde na Hané a na jednom konci hřiště uměle udělaný kopeček, na kterém se hrozivě tyčily tři obrovské kř
íže. Všude absolutní rovina, sem tam nějaký keřík a jediné o co vám oko uprostřed té roviny zavadilo byl kopeček a na něm tři kříže. Mrazí mě z toho ještě dnes. Přijeli jsme brzy a tak tam bylo téměř absolutní ticho. Ticho a tři kříže. Opravdu mi nebylo do zpěvu. Auto jsme zaparkovali kousek dál a šli na snídani (konečně!!!!! já jsem tam prostě byla asi pořád hladová nebo co :). Moje první snídaně v Mekáči! Wow!!!Docela jsem se těšila na něco, co konečně nebude z moře...Nicméně asi jsem se přetěšila, protože. flipínský Mekáč je tak trochu jiný Mekáč. Značka stejná, název stejný, obsah bohužel jiný, objem poloviční :) No fakt...když se nebudeme bavit o chuti, která byla taková nic moc, tak ten objem..to jsem koukala...porce byly tak o třetinu menší než u nás. Ne že by mě to nepřekvapilo.... :)Ale tak...hlavně že jsem se konečně najedla, hned jsem byla klidnější :). Už z okýnka Mekáče jsme viděli první flagelanty - muže svlečené do půl těla s kápí přes hlavu, kteří sami sebe bičovali bičíky z bambusových tyčinek. Někteří už takhle z rána vypadali lehce podnapile, a taky že byli...ono se to asi moc neví, ale tihleti flagelanti si alkoholem zvyšují tlak krve, aby celá "show" byla víc krvavá a efektivní. A možná taky aby se omámili aby to tak nebolelo, ale to je moje doměnka jenom...Já bych si teda taky dala na jejich místě..minimálně na kuráž. Flagelanti procházeli městem v podstatě celé dopoledne, buď samostatně nebo ve skupinách. Podstatné bylo, že prakticky každý,(člověk, auto...) kolem kterého procházeli dostal krvavou spršku. Což nebylo až tak příjemné...hlavně proto, že oblečení jsme celkově neměli mnoho a to co jsme měli na sobě na křižování bylo na odpis rovnou...sice jsem se snažila se jim vyhýbat, ale oni se vždycky někde neočekávaně vyrojili a už to bylo...nešlo se jim vyhnout. Vesničani většinou vysedávali nebo postávali před svými domy, které velmi výrazně připomínaly chatrče. Majetnější měli "střechu" z nějakého pevnějšího materiálu, ti méně majetní měli místo střechy jenom nějakou plachtu nebo igelit...a očividně se tím nijak nevzrušovali. Pomalu jsme se přesunuli na onu pláň na které to mělo celé proběhnout. Na pláň na které mě ráno děsilo ticho se teď pomalu scházeli lidé a začali se shromažďovat před kopečkem s kříži, aby měli co nejlepší výhled. Do začátku celé akce však zbývaly ještě tři hodiny a nám se tam nechtělo jen tak stát a tak jsme šli omrknout stánky, které se tam zničehonic zázračně vyrojily. Horko začínalo být čím dál tím víc nesnesitelnější, vítr jakoby neexistoval, stromy poskytující stín tam nebyly a vzduch byl prosáknutý pachem krve. Konečně mi došlo, proč s sebou všichni ostatní mají ty deštníky...chytře si s nimi vytvářeli stín...na to jsem teda nemyslela..Já měla na hlavě akorát bílý šátek, protože mám tmavé vlasy a tak mi do nich sluníčko většinou praží ještě dvakrát tolik. Venda na to zapoměla a tak si koupila apartní skládací slamáček...co ti lidi nevymyslí...skládací slamák :) to je nápad jak do Receptáře, to by ani Přemka nenapadlo...:) Překvapilo mě, jak se z prázdné pláně najednou stalo mraveniště lidí. Kromě lidí a aut se tam vyrojilo i neskutečně moc motorek. Připadalo mi to jako v americkém filmu a motorkářích, něco jako rychle a zběsile po filipínsku. Kluci na motorkách se tam předháněli a předváděli, frajeřili...no..motorka je možná silné slovo, vypadalo to jako po domácku udělaný "pincek" (tak se tomu říká u nás, jaký je správný název netuším). A vzhledem k tomu, že o nějakém asfaltu tamní silnice ani neslyšely byl to fakt mazec. Horko, dusno, výfukové plyny z motorek, zvedající se 
prach z cest, do toho z repráků předčítání z Bible, pitomé písničky zmrzlinářů, každá jiná samozřejmě a tůrování motorek. Já samozřejmě navíc hlad a žízeň XDD. Flagelanti pomalu začali přicházet ke křížům u kterých se poklonili a zase odešli. Záda měli už kompletně krvavá a sedřená, kalhoty celé od krve a mnozí už ho teda měli jako z praku, na tom sluci navíc...není se čemu divit. Tak jsme se pomalu začali taky odebírat ke kopečku, abychom viděli aspoň něco, když v t
om...se mi zatočila hlava, stihla jsem už jenom všem oznámit že asi za chvilku omdlím a už mám temno :) Svalila jsem se jako hruška a probrala mě až pěkně ledová sprška...veršuju neúmyslně :) Chvíli jsem se vzpamatovávala sedíce na nějaké cizí motorce, hlava mě rozbolela jako blázen a tak jsem si chvíli pobyla ve zdravotnickém stanu. Na podobné frajery jako jsem byla já tam očividně byli připravení. Lehátka pěkně, voda a za chvíli to bylo jakž takž oukej :) Co jsem ale stihle ze zdravotnického stanu odpozorovat bylo "zabezpečení" celé akce. San Fernando bylo jediné místo, kde jsem za celý měsíc viděla policistu nebo vojáka. Jinde asi nefungovali..byli navlečení v neskutečných uniformách..já omdlívala horkem v kraťasech a tílku a oni měli uniformy jako klasická zásahová jednotka a ještě přilby navrch. A kromě toho teda...samopaly...to mě vcelku vyděsilo, protože taková stovka aspoň jich tam mohla být...a každý měl přes rameno samopal...nebylo to nejpříjemnější..opravdu..To moje omdlívací extempore nám ale nakonec bylo vlastně ku prospěchu. Díky tomu se nám podařilo sehnat VIP místa na nadstřešeném vyvýšeném podiu s židličkami těsně u kopečku s křížema. Mezi naším podiem a ostatními diváky byla udělaná ulička, kterou procházeli flagelant
i ke křížům a zase se ukláněli. Někteří dokonce nesli další kříže a my jsme to nakonec celé měli tak nějak z první ruky. Lidí bylo tolik, že jinak bychom asi nic moc neviděli. Vtipné bylo, jak si obecenstvo vytvářelo stín. Když vylezlo sluníčko, někdo zavelel a na jeho povel všichni roztáhli deštníky a vytvořili si tak takový společný přístřešek, když sluníčko zalezlo, ten samý člověk vydal opačný povel a všichni zase deštníky stáhli. A tak se to opakovalo pořád dokolečka. Uličkou, kterou nejdříve procházeli flagelanti, začali projíždět na koních i muži v převlecích za vojáky a za nimi pak tři muži, kteří měli být ukřižováni. Došlo mi, že asi nepůjde jenom o samotné křižování, ale že se pravděpodobně budou 
sehrávat i výjevy z Bible, nicméně nastaly nějaké technické potíže, respektive nefungoval mikrofon a tak teda všichni herci, kteří dávno zaujali svá místa tam jen tak postávali a čekali co se bude dít. Výjevy z Bible teda nakonec byly, ale bez mikrofonu..ne že by mi to nějak víc vadilo, stejně bych jim toho asi moc nerozuměla :) Nakonec se ale vztyčené kříže začaly spouštět k zemi a jak se spouštěly tak obecenstvo pomalu utichalo až utichlo úplně, nastalo absolutní hrobové ticho. Všichni čekali. Tři vyvolení muži si lehli na kříže, první dva "jenom" přivázali -stejně jako v Bibli a třetího se chystali ukřižovat. Ticho by se dalo krájet. Každý chtěl slyšet, zda ten muž bude křičet, nebo ne, všichni jakoby lačnili po krvi. Nakonec mu zabodli hřeby do středu dlaní 
( naštěstí ne do zápěstí jako Ježíšovi, to by taky nemusel přežit že..) a vztyčili ho na kříži. A teď přišlo druhé dějství biblického divadla...Ten chlap tam visel a křičel a pod ním hráli herci..krev mu zkapávala na zem a herci pořád hráli. Nebylo mi z toho úplně nejlíp..vlastně mi bylo zase na omdlení..seděla jsem pro jistotu na zemi, abych si kdyžtak nenatloukla jako předtím..:) ale naštěstí jsem to už ustála..Vcelku dost mě překvapilo, že jakmile pána ukřižovali, veškeré obecenstvo se začalo rozcházet..ale jakože vcelku dost rychle a nepomohly ani výzvy ať lidé neodcházejí, že se budou křožovat ještě další lidé...Diváci jakoby už viděli všechno co vidět chtěli a teď už jenom pospíchali aby se vyhli zácpě. Což nám došlo až trochu později...ještě jsme viděli jak pána sundávají z kříže a odnáši ho do zdravotnického stanu (jo ten znám :) a pak jsme teda taky chtěli rychle odjet..ale...to už asi ani nemělo cenu...Vojáci a policisté jakoby se vypařily, všechny cesty ze San Fernanda byly naprosto neprodyšně ucpané. Pořád jsme tak nějak poposkakovali, takže klima rozjet nešla, a já jsem se smažila ve vlastním potu, když se nám konečně podařilo dostat na dálnici (která byla mimochodem osmi proudová, což jsem taky viděla prvně :) stavili jsme se na něco mezi obědem a večeří ( hehe bylo mi tak blbě, že jsem ani neměla hlad :). Dala jsem si zeleninový závitek, po kterém se mi samozřejmě udělalo ještě hůř, takže jsem radši nic dalšího neriskovala a byla jsem ráda, že jsem dojela do Manily bez ztráty kytičky :) Tak...a příště se můžete těšit na cestu do Banaue - Rice terraces :) Enjoy your time...;)
Příspěvky
