Po krátké (nedobrovolné) odmlce způsobené zcela zbytečnou přípravou na další pitomou zkoušku jsem zase zpět se svým vyprávěním a doufám, že to konečně začne trochu odsýpat...:) takže dneska tedy o mém prvním seznámení se s Manilou....První bod na našem potencionálním seznamu byla návštěva u Honzy na bytě, kde jsme mu hlavně předaly všechny pozdravy z domova (včetně klasické slivovice přepravené v petflašce, rozmašírovaného velikonočního zajíce a podezřele tvrdého biskupského chlebíčku) a taky na oslavu našeho shledání a šťastného příletu snědli Studentskou pečeť, která se sice vlivem neskutečně dusného počasí roztekla v neidentifikovatelnou hmotu...ale co...pořád to byla Studentská pečeť ;). Potom jsme rychle vybrali peníze (chvilka napětí, v těch jejich bankomatech aby se čert vyznal, nebylo by to poprvé co bych stála nešťastná před bankomatem a zoufale ho prosila ať mi vrátí moji kartu...:), skočili na taxík a vyrazili do Malate, čtvrti, která je řekněme atraktivní pro turisty, na pořádnou večeři. Přeprava klimatiovanými taxíky byla většinou výborná, ale když jsem vystoupila, ať to bylo v kteroukoliv denní či noční hodinu, jako bych dostala facku od těžkého, všemi pachy nasátého, dusného, horkého vzduchu. Na začátku mi připadalo, že se potím asi i z vlasů....ale časem se tělo samo přizpůsobí a zvykne si, nicméně...prvních pár dní bylo fakt vtipných (viz. později historka jak jsem omdlela na Crucifiction :). Malate, byla jedna z bohatších částí Manily, která byla z části i u moře, bylo tam spousta stánků s různými (velmi, velmi předraženými) suvenýry a tak podobně. Naším cílem ale byl přístav a hlavně jídlo. Nikdy mě nepřestal udivovat ten neskutečný cvrkot Manily, nikdy neustávající hluk, všudypřítomné troubení aut a smích lidí. Na ulici i přesto, že už bylo dávno po večerníčku bylo spousta dětí, probíhaly mezi taxíky a auty, hrály si na chodnících, pospávaly po lavičkách. A vlastně nejenom děti, ale tak nějak všichni....V Manile se asi netráví večery u televize..lidi se scházejí venku a povídají si, když už jsou unavení a nechce se jim ještě domů tak si sednou, případně lehnou třeba na chodník, nebo na lavičku a nic neřeší (a to nejenom v Manile...toho jsem si všimla i různě na vesnicích..když je Filipínec unavený, prostě si lehne, jedno kde, na chvíli si zdřímne a pak jde prostě dál. No stress.. :). Jinak je ale Manila plná odpadků..popravdě...za celou noc, co jsme se procházeli Manilou jsem viděla dva odpadkové koše. DVA!!!!! A to jsem se rozhlížela na všechny strany. Při procházce přístavem - portwalk - jsme zkoušeli různé filipínské specialitky, sice jen tak zlehka, aby nám nebylo špatně hned první den ale stejně...nejvíc mě zaujal Balut, tradiční filipínská chuťovka - 21 dní starý kachní zárodek, uvařený (zřejmě, nejsem si úplně jistá), jí se se solí a je to prý strašně zdravé na klouby...ale...to nešlo prostě...dělalo mi špatně jenom se na to podívat, natož to sníst ještě..a navíc...ono už to mělo zobáček a očičko vyvinuté...ale..jedli to tam všichni..i nádherné křehké filipínky (které už se mi po tom co snědly malé kachňátko se zobáčkem a očičky zas tak krásné nezdály... :). Já jsem si vybrala kokos (protože co voní po kokosu úplně zbožňuju) a polonahý, starší pán se třemi zuby a mačetou mi ho naporcoval a potom, což jsem teda nečekala všechno co šlo (takže dužinu kokosu a kokosové mlíko, nebo co to mělo být) nandal do normálního igelitového pytlíku a zauzloval. Jako...vypadalo to dost divně a navíc jsem netušila co s tím jako mám dělat, ale potom jsem po vzoru ostatních ukousla pytlíku spodní rožek (jakýkoliv pokus o hygienu jsem vzdala už dávno a doufala jsem že tomu po čertech drahému očkování můžu věřit) a zkusila jak teda chutná pravý kokos. A ani to nechtějte vědět...bylo to teplé a trochu mě natáhlo...ale..byl to kokos no ne? ;) Další hodinu, co jsme šli pří
stavem jsem absolvovala s kokosem v pytlíku, protože nikde nebyl odpadkový koš. Byly tam miliony romanticky osvětlených a neprodyšně obsazených laviček ale odpadkový koš nikde. Nakonec už jsme se rozhodli, že dál nepůjdeme a zaparkovali jsme v japonské restauraci. Absolutně jsem netušila co mají na jídelním lístku..všechno to byly nějaké plody moře, ale jaké...to jsem fakt nevěděla, takže nezbylo než jít na slepo...:) Dodnes nevím co to bylo ale ušlo to...řízek od mámy bych možná uvítala víc ale :) jiný kraj jiný mrav...nehledě na to že uvnitř v restauraci byla zase pěkná kosa..Cestou "domů" jsem definitivně pochopila, že minimálně v Manile opravdu svetřík, který jsem si s sebou pro jistotu celý večer nesla, kdyby náhodou v noci byla zima, potřebovat nebudu a taky jsem pochopila, že grilované olihně - pusit - další filipínská pouliční specialitka - fakt příště chutnat nemusím :). No a abych nezapoměla..jen tak náááhodou jsem koumala jak drahý mají na Filipínách alkohol a k mému překvapení byl neskutešně levný..v přepočtu to vycházelo tak na 40 korun za litr čehokoliv...wow!!!říkala jsem si, že když bude nejhůř, můžu se minimálně opít za velmi slušné peníze :) Když jsme se vrátili na byt, tak jsem se zase snažila přijít na fígl s teplou vodou, ale zjistila jsem že musím asi být úplně blbá a smířila jsem se se studenou..noc byla dost divoká, hlavně proto, že jsem si musela šlehnout další dávku malarik, což bylo příčinou mých nočních můr a taky jsem se na záchodě potkala s deseticentimetrovým švábem, který mě dost vyděsil, takže půlku noci jsem měla noční můry a půlku noci jsem se bála, že si pro mě ten cocroach přijde a odnese mě do svého hnízda, za dalšími obřímy šváby a já už se nikdy nedostanu domů, takže jsem oka nezamhouřila a byla jsem v absolutním střehu, kdyby náhodou něco..ale naštěstí nepřišel :) Tak... :) to byl můj druhý den na cestách a příště (doufám že brzy) se můžete těšit na Crucifiction v San Fernandu...:) (jinak na fotkách můžete vidět jak vypadá Manila - Makati z mrakodrapu, kde bydlel Honza, zkusím pohledat další fotky, a až je najdu určitě je přidám..;) enjoy your time...
stavem jsem absolvovala s kokosem v pytlíku, protože nikde nebyl odpadkový koš. Byly tam miliony romanticky osvětlených a neprodyšně obsazených laviček ale odpadkový koš nikde. Nakonec už jsme se rozhodli, že dál nepůjdeme a zaparkovali jsme v japonské restauraci. Absolutně jsem netušila co mají na jídelním lístku..všechno to byly nějaké plody moře, ale jaké...to jsem fakt nevěděla, takže nezbylo než jít na slepo...:) Dodnes nevím co to bylo ale ušlo to...řízek od mámy bych možná uvítala víc ale :) jiný kraj jiný mrav...nehledě na to že uvnitř v restauraci byla zase pěkná kosa..Cestou "domů" jsem definitivně pochopila, že minimálně v Manile opravdu svetřík, který jsem si s sebou pro jistotu celý večer nesla, kdyby náhodou v noci byla zima, potřebovat nebudu a taky jsem pochopila, že grilované olihně - pusit - další filipínská pouliční specialitka - fakt příště chutnat nemusím :). No a abych nezapoměla..jen tak náááhodou jsem koumala jak drahý mají na Filipínách alkohol a k mému překvapení byl neskutešně levný..v přepočtu to vycházelo tak na 40 korun za litr čehokoliv...wow!!!říkala jsem si, že když bude nejhůř, můžu se minimálně opít za velmi slušné peníze :) Když jsme se vrátili na byt, tak jsem se zase snažila přijít na fígl s teplou vodou, ale zjistila jsem že musím asi být úplně blbá a smířila jsem se se studenou..noc byla dost divoká, hlavně proto, že jsem si musela šlehnout další dávku malarik, což bylo příčinou mých nočních můr a taky jsem se na záchodě potkala s deseticentimetrovým švábem, který mě dost vyděsil, takže půlku noci jsem měla noční můry a půlku noci jsem se bála, že si pro mě ten cocroach přijde a odnese mě do svého hnízda, za dalšími obřímy šváby a já už se nikdy nedostanu domů, takže jsem oka nezamhouřila a byla jsem v absolutním střehu, kdyby náhodou něco..ale naštěstí nepřišel :) Tak... :) to byl můj druhý den na cestách a příště (doufám že brzy) se můžete těšit na Crucifiction v San Fernandu...:) (jinak na fotkách můžete vidět jak vypadá Manila - Makati z mrakodrapu, kde bydlel Honza, zkusím pohledat další fotky, a až je najdu určitě je přidám..;) enjoy your time...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat