Philippine Express - den třetí - 21.3.2008 - pátek večer - Nejzásadnější setkání

Tenhle příspěvek bude krátký. Krátký ale zásadní. Bude o setkání, které mi asi změnilo život. Joana.... Honzova přítelkyně. Droboučká dívka, 27 let, vypadá ale tak na 15...působí křehce, přesto jakoby všem dodávala odvahu. Jela s námi na rice terraces a celá tahle cesta díky ní pro mě dostala úplně jiný význam. Ukázala mi, i když nevědomky, jací jsou Filipínci, ukázala mi, jak mocný může být úsměv a co všechno lze dosáhnout pokud jste na ostatní příjemní. Každé její slovo působilo opravdově. Jsme zvyklí hledat skryté významy, učíme se napadat názory ostatních, málokomu věříme to, co říká. Necháváme si otevřená zadní vrátka. Ona je ale jiná. Je čistá, že se tomu ani se nechce věřit, na každém viděla jenom to dobré, špatné ignorovala a pořád se usmívala. V našem - západním - světě by asi byla ztracená. Západní lidé by ji nepochopili a ona by nepochopila je..ale...chybí mi. Velmi.