Přátelé! úvodem bych se chtěla z celého srdce omluvit všem kteří čekali na pokračování vyprávění o mé cestě přes půl zeměkoule a ani nevím čím bych se ospravedlnila! takže ani nebudu ztrácet čas trapnými výmluvami..po roce (!!!) jsem se rozhodla opět pokračovat a doufám že tentokrát to konečně dotáhnu a že to aspoň někdo bude číst..když už to teda píšu :)
Naposledy jsem skončila pokud vím příjezdem z Křižování..takže po tom co jsme přijeli zpět do Manily jsme ještě honem rychle nakoupili pár věcí co nám chyběly, hlavně teda jídlo a ještě naposledy jsme vyšplhali na střechu mrakodrapu ve kterém Honza bydlel. Teď, s odstupem času když na to vzpomínám se mi vybavujou takové obrázky co se mi vryly do paměti, co mně třeba překvapilo nebo pobavilo..a v souvislosti s tímhle výletem na střechu se mi vybavuje moment, kdy se koukám dolů na Makati a vidím bazén, který patří k domu, za ním zeď a za zdí příbytky vytvořené z papírových krabic, igelitových tašek, v lepším případě z vlnitého plechu. Vypadalo to jako obří mraveniště ve kterém běhaly děti, muži odpočívali (což je na Filipínách velmi častý jev :) a ženy tak různě asi vařily nebo dělaly něco podobného, případně taky odpočívaly (hehe, taky poměrně častý jev, na ostrovech prostě odpočívají všichni :) Nikdy se nepřestanu divit tomu, v čem všem se dá žít a nikdy se nepřestanu ptát, jakou kvalitu má takový život, zajímalo by mě, jak jsou tito lidé spokojení, jestli znají vůbec něco jiného, jestli touží po něčem jiném..sama si na to nedokážu odpovědět..co myslíte vy? Povězte.. No a dál se mi s výletem na střechu spojují ještě dvě věci, první je jak jsem poprvé v životě viděla takový ten otvor na odpadky, který je na každém patře, aby lidi nemuseli nosit pytle s odpadkama do popelnice ven (záhada první - vážně?? lenost nebo co je vede k takovým věcem?? záhada druhá - kam to jako jede ty odpadky?? obešla jsem to celé kolem dokola a nikde jsem to nenašla!! tak kam to teda padalo??) a druhá věc co se mi vybaví je jen tak btw taky v souvislosti s odpadkama a to je jak jsem se bezelstně ptala Honzy co to je za sopku tam vzáádu co se z ní kouří a on mi na to řekl, že to není žádná sopka, nýbrž Smoky mountain, což je noblesní název pro horu z odpadků, které v důsledku různých chemických procesů prostě kouří! a že to bylo velké jako Radhošť!!! No a teď jsem si vzpomněla ještě na jednu věc samozřejmě! Jak nás Honza chtěl vyfotit tak, abychom tam byli všichni tři a řekl nám: "tak a na tři se budeme všichni dívat doleva!!" no a tak vznikla fotka, kde se Honza a Venda dívají doleva a já někam úplně jinam..klasika, to bych ani nebyla já, kdybych to nepodělala :)
Tak a po výletu na střechu jsme se akorát najedli a pak se k nám (pro mě s vendou absolutně nečekaně) připojila Joana, kterou nám Honza představil asi takhle: "holky, tohle je Joana, já tu s ní tak nějak chodím, nebude vám vadit když teď pojede s námi na pár dnů na výlet?" Asi jsme se nejdřív tvářily lehce vykuleně (jako za celý den se mohl aspoň zmínit Honzík :) ) ale mě osobně to nevadilo vůbec, aspoň se se mnou konečně někdo bavil :) Nicméně pro mě to bylo opravdu blízké setkání třetího druhu..mám pocit že o Jo jsem psala už někdy dřív, tak se kdyžtak mrkněte ale každopádně to bylo osudové. Za tu dobu kterou jsem strávila v Asii mě ovlivnila velká spousta věcí, okamžiků, zážitků, ale Jo prostě osudově. Neznám nikoho kdo by byl tak charakterově čistý jako je ona a jen doufám že ji zase co nejřív uvidím..
No a po tomhle setkání jsme se spakovali a odjeli na autobus, který teda byl opravdu luxusní XDD Autobus na dálkové cesty, protože i když to nebyla do Banaue zase taková dálka jeli jsme tam v podstatě celou noc (jen tak pro dokreslení, u nás by se ta cesta dala zvládnout za slabé tři hodinky, na Filipínách dvojnásobek a ještě něco navrch!! Ale tak to bylo jednak způsobené stavem silnic /nebo jak to mám nazvat/ a stavem autobusu /nebo jak to mám nazvat/) Vlastně si teď uvědomuju, že to bylo moje vůbec první setkání s filipínským autobusem, takže vám ho trochu přiblížím - z venku to vypadalo asi jako Karosy co jezdily u nás někdy za komunistů, okýnka byly zabezpečené izolepou (!!!) aby nevypadly (!!!) světlo svítilo jedno a druhé tak napůl, sedačky uvnitř autobusu byly částečně z překližky (nebo nějakého dřeva či co to bylo) a částečně z nějakého polstrování (resp. z něčeho co kdysi možná bylo polstrování :) ), no a celé to bylo tak nějak..řekněme neevropských rozměrů..jako já jsem si neměla na co stěžovat, snad poprvé jsem nenadávala na to že jsem víc nevyrostla XDD každopádně Honza se svými dvěma metry..ten to měl teda komplikovanější.. :) Jo!! a málem bych zapomněla na pana řidiče! který byl celou dobu bez bot a měl pološílený výraz v očích a divoký úsměv!!(no vypadal jak kdyby zdrhnul z diagnosťáku prostě!) Jako přátelé..hitparáda to byla! Navíc po půl hodině jízdy jsem začala psát mámě dopis na rozloučenou, protože jen co jsme vyjeli z Manily, frajer za volantem na to šlápnul, řezal zatáčky a rozhodně nepřizpůsobil styl jízdy stavu vozovky!!!!! Ale na jeho obhajobu..to bychom tam asi nedojeli nikdy že..každopádně jsem byla ráda, když jsme poprvé zastavili u takových těch toalet co bývají u cest..I když..toalet..dvou kyblíků v budce! No nemálo se mi vysmáli, když jsem tam vešla a pak vyšla a bezradně se ptala kdeže jsou ty toalety XDD a tak jsem si řekla že to snad vydržím na další zastávku :) lambáda! A nakonec abych nezapomněla zmínit, že tenhle nadupaný bus měl klimatizaci! a jakou! venku bylo sice horko jako v sauně, nicméně uvnitř autobusu bylo tak pět stupňů! Půlku cesty jsem se bavila tím, že jsem přemýšlela jestli řidič náhodou neviděl Návštěvníky a jestli se po jejich vzoru nesnaží poručit větru, dešti, protože teplotní rozdíl dvaceti stupňů byl vážně žůžo bájo! XDD a příště už snad konečně o rýžových terasách! Přísahám že napíšu co nejdřív a fotky dodám hned co najdu nějaké reprezentativní...a vy pište, pište, pokud se vám něco líbilo, nelíbílo, pokud máte otázky a tak prostě ;) ráda odpovím nebo poskytnu informace ;)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat